Ruské vedení v ukrajinském směru stojí před dvěma hlavními úkoly.
Za prvé nepadnout do pasti již připravené Západem
a za druhé udělat z Ukrajiny past pro Západ samotný
Americká televizní síť ABCnews „shromáždila hromadu“ všech místních pravověrných expertů, kteří vědí, kde se Ukrajina nachází, a jsou schopni říci něco artikulovaného o situaci, ve které se nachází.
Obecný názor a hlavní otázka tohoto expertního chorálu se scvrkává na jednu věc „Zaútočí Putin nebo nezaútočí!“ Přičemž opět „kvalifikovaná většina“ dospěla k názoru a rozhodla, že kromě samotného Putina a možná i Šojgu a Lavrova to nikdo neví.
Přesto obecný názor dotázaných je, že Putin rozhodně musí zaútočit. Protože prý nemá jiné východisko:
Jak nedávno napsali Andrew Weiss a Eugene Rumer z Carnegie Center: „Kreml stále více pohlíží na Ukrajinu jako na západní letadlovou loď zaparkovanou naproti jižního Ruska“.
…Obavy
pramení z toho, že na pozadí toho všeho má nyní Putin pocit, že
Ukrajina je příliš daleko, příliš rychle se vzdaluje Rusku a že
síla je jediným způsobem, jak přimět západní země a Kyjev,
aby braly požadavky Moskvy vážně.
„Ruští vůdci dali jasně najevo, že jsou unavení z diplomacie a považují rostoucí integraci Ukrajiny se Spojenými státy a NATO za neúnosnou,“ napsali Kofman, expert na ruskou vojenskou politiku, a Kimmage, bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí pro politiku Ruska a Ukrajiny.
„Byla připravena půda pro to, aby Moskva tuto rovnici svrhla silou – pokud ne Moskva, Washington a Kyjev nemohou najít mírové řešení.“
Kreml dal jasně najevo, co chce. Putin minulý týden prohlásil, že Rusko musí získat „seriózní, dlouhodobé“ bezpečnostní záruky od USA ve věci Ukrajiny. V praxi to pravděpodobně znamená záruku odmítnutí dalšího rozšiřování NATO a omezení západní vojenské pomoci Kyjevu. Někteří analytici se obávají, že pokud Putin tyto záruky nedostane, použije sílu.
Nebezpečnou součástí toho všeho je Putinova vize Ukrajiny. Putin opakovaně prohlásil, že považuje Ukrajince a Rusy za „jeden lid“ a zdá se, že tato otázka pro něj má osobní význam.
V červenci Putin zveřejnil článek o historii Ukrajiny o délce 5 000 slov, ve kterém zpochybnil její právo na existenci jako nezávislého státu. Jak napsal historik Sergej Plochoj, stažení Ukrajiny ze sféry vlivu by znamenalo konec kremelské vize Ruska jako imperiální mocnosti, kterou se Putin snažil obnovit.
Ukrajina je pro Putina „nedokončená věc“, napsali Rumer a Weiss … .. Co děsí je propast, která se otevírá mezi tím, co považuje Západ za racionální zájmy Ruska ve vztahu k Ukrajině, a tím, co za ně považuje Rusko“…
Výmluvné je to, že nikdo v tomto odborném výkladu nezačal diskutovat o dalším postupu Západu a zejména Spojených států. Taková absence výchozího údaje nemůže být náhodou. Navíc se může ukázat jako součást jakési psychologické pasti na Moskvu, protože vytváří iluzi jistého odcizení Západu od ukrajinských záležitostí.
Není náhodou ani to, že v souzvuku s tímto mlčením zazněl poněkud netradiční výrok generálního tajemníka NATO Stoltenberga, který se náhle rozhodl oznámit, že bezpečnostní záruky NATO se na Ukrajinu nevztahují.
https://tass.ru/mezhdunarodnaya-panorama/13036975
„Ukrajina je partnerem NATO není zemí, která je členem aliance. Náš článek o kolektivní obraně – článek 5 [Washingtonské smlouvy] se na Ukrajinu nevztahuje,“ řekl a dodal, že „NATO a jeho členské země poskytují Ukrajině významnou politickou a vojenskou podporu.“
Ve skutečnosti, pokud budeme nazývat věci pravými jmény, je to pozvání Ruska k vojenské invazi na Ukrajinu. Zvláště z úst generálního tajemníka NATO, který se mohl přetrhnout ve svém horlivém nasazení pro „ukrajinský sen“.
Je zcela zřejmé, že to ze všeho nejvíce vypadá na pokračování kurzu přímého zatažení Ruské federace do války s Ukrajinou, kurzu který v posledních letech evidentně dominuje na Západě.
Přesně stejnému cíli slouží maximální snaha západních expertů zvýraznit téma bezvýchodné situace Moskvy s ukrajinským driftem na Západ.
A také prohlášení o antagonistické povaze ruských a západních názorů na budoucnost Ukrajiny s jednoznačným závěrem, že Putin nemá jinou možnost než vojenské řešení.
Už jenom s přihlédnutím k takové linii Západu, jehož geopolitickým zájmům slouží místní média včetně ABCnews, lze s jistotou předvídat, že Moskva se touto cestou nevydá.
Pokud lze posoudit základní osnovy politické filozofie ruského vůdce, princip nikdy a za žádných okolností nehrát hru někoho jiného a neřídit se scénářem napsaným cizíma rukama je pro něj základní a nezničitelný.
Prezident Ruské federace si jistě plně uvědomuje, že na Západě existují vlivné síly, které sázejí nikoli na spolupráci s Ruskem ve formátu budoucího „orchestru“ velmocí, ale na jeho vulgární oslabení a zničení s cílem uvolnění cesty k rozdrcení Číny. Nic nezabrání Západu poté, co Ruská federace podle jeho scénáře dostatečně hluboce zasáhne do ukrajinského konfliktu, aby změnil svůj postoj a plně podpořil Kyjev v jeho boji proti tzv. „ruské agresi“. Navíc podpořit tak, aby tato rusko-ruská válka mohla nabýt katastrofálního rozsahu pro obě strany. Potřebné zdroje na to Západ má.
Je třeba mít na paměti, že Západ nedává žádné záruky nejen Ukrajině a už vůbec ne Ruské federaci.
Pokud ale Putin nehodlá hrát podle západního scénáře, pak si nemůže dovolit takový luxus jako je nemít svůj vlastní plán. Je nepravděpodobné, že by se tento plán v posledních týdnech výrazně změnil ve srovnání s tím, co vidíme už několik let. Rusko nadále vychází z premisy, že lid Ukrajiny by měl být hlavním a jediným pánem svého osudu. A jeho životní zájmy ho dříve nebo později donutí přerušit dosavadní katastrofální strmý ponor a pro začátek alespoň obnoví vodorovný let s dalším stoupáním.
A protože to lze udělat pouze v podmínkách dobrého sousedství a všestranné spolupráce s Ruskem, dříve nebo později k tomu dojde.
Tento přístup Putina samozřejmě kategoricky nevyhovuje těm na Západě, pro které triumf zdravého rozumu a racionálních principů v postsovětském prostoru nevěstí nic dobrého. A ještě víc to nevyhovuje kyjevským žoldákům, kteří dobře vědí, jak to pro ně osobně může skončit.
Tyto dvě černé síly se plně shodují v tom, že řešením jejich problémů může být pouze válka. Navíc dostatečně velká válka, která by znemožnila životně důležité sblížení dvou částí jednoho rozděleného národa.
V rukou těchto sil jsou velmi silné trumfy – zabrané území státu (Ukrajiny), ve skutečnosti zotročené obyvatelstvo, tvrdý policejní režim a chudoba, která z lidí dělá poslušné nebo vymírající roboty.
Plus úplná absence skutečně schopného vnitřního odporu proti diktatuře. Plus, či spíše mínusem jsou kompradorské, prozápadní síly v samotné Ruské federaci, které hrají stejnou partii a na stejné noty jako kyjevští poskoci Západu.
Jak se ruské vedení z této pasti dostane, není na mně, abych soudil. Protože jen Putin a jeho okolí zná celé rozložení. Uklidňující je jen to, že všechny tahy ruského prezidenta nezná nikdo, včetně Západu.
A to vytváří jakýsi prostor, ve kterém jsou možné ty nejneočekávanější zvraty událostí. Jurij Selivanov, speciálně pro News Front, Pokec24.cz